 |
 |
Přeji dobrý den.
Děkuji, že jste zavítali na tyto stránky, na kterých bych rád prezentoval svou tvorbu.
Mou velkou láskou jsou ruční práce. K této kratochvíli mne vedl můj děda, jenž byl vynikajícím zámečníkem. A jeho přáním bylo, abych v tradici "šikovných rukou" pokračoval. Naučil mě tedy pracovat se dřevem, kovem a dalšími materiály.
Touto výukou, ve mně probudil neutuchající zájem o rukodělnou tvorbu. No a jelikož Taťka byl fanda do železnice, má budoucí vášeň byla v tu chvíli jasná.
Železnice modelová, stejně jako ta skutečná se stali mou velkou vášní. Takže po absolvování průmyslové školy v Břeclavi a dvou semestrů vysoké školy v Pardubicích, nastoupil jsem dne 1.8. do pracovního poměru jako člen obsluhy nákladních vlaků pod DKV Brno Maloměřice. V září téhož roku jsem byl přeřazen jako posunovač druhé zálohy, přímo na ranžír. Tam jsem si prožil nádherné chvíle s kolegy, na které dodnes rád vzpomínám. Nejraději jsem to měl na stroji. Tedy vyvěšovač na kopci. Náplní práce bylo nejen vozy vyvěšovat, ale zároveň jezdit po ranžíru a vozy přestavovat podle jednotlivých relací na určené koleje. Popsání všech příhod co se stali, by vydalo na malou knihu. Rok na to, jsem 19. června 2008 absolvoval svou poslední směnu jako posunovač. Pak dovolená a hurá jako signalista brzdař na druhé stavědlo. Práce to byla zajímavá, ale dosti náročná. Vlivem novátorského hnutí, bylo instalováno určité zařízení, které bylo v provozu stejně prospěšné, asi jako automat na kondomy ve Vatikánu. Ale zvládnout jsme to museli.
A roku 2009 jsem se konečně dočkal.Složil jsem úspěšně zkoušku na výpravčího. Sice až na podruhé, ale měl jsem ji. No a 10.9.2009 jsem úspěšně autorizoval v železniční stanici Miroslav. Malá krásná stanička, ještě s mechanickým stavědlem a pákami, pro přestavování výměn. Prožil jsem tam krásné tři měsíce, po kterých jsem nastoupil do stanice Ivanovice na Hané. To už bylo jiné kafe. Silná osobní doprava, neustálé křižování rychlíků a do toho ještě silná nákladní doprava. Zde jsem strávil tři roky. Po roce se mi k tomu ještě přidala stanice Luleč, a po dalším roce stanice Komořany u Vyškova. Dělat v jednom měsíce ve všech třech stanicích bývalo dost zajímavé. Hlavně dispečeři byly kolikrát v šoku, když jsem se jim jednu noční hlásil z Lulče a hned navazující druhou z Komořan. Občas nastávaly úsměvné situace. Byly to krásné tři roky. Ale také dosti náročné. Zima i velké letní teploty uměly pěkně potrápit. Popis všech mimořádností co jsem zažil - ale sám nezavinil!!!!!- by také vydal na pěknou knížečku. Po třech krásných letech, jsem si konečně vyžebral přeložení blíže k Brno. Konkrétně do odb. Brno - Černovice. Tam už to bylo úplně o něčem jiném.
Člověk neznalý místních poměrů, považuje Černovice za triangl. Ale ve skutečnosti se jadná o dvě odbočky za sebou. Tento fakt dělal občas vrásky na čela plánovačům výluk, kteří si občas spletli část odbočky k vyloučení. Další třešničkou na dortu bylo zpravování rychlíků ve výchozích stanicích. Pokud to ten dotyčný neznal, dal strojvedoucímu naprostý nesmysl. Na štěstí se to stalo jen párkrát.
Bohužel, toto přeložení byl začátek konce mé kariéry na dráze. Začali se projevovat určité zdravotní problémy, které vyvrcholily ztrátou zdravotní způsobilosti pro výkon funkce výpravčí rok na to. A to byl konec. Sice jsem ještě nastoupil jako IŽD do tehdy nově vzniklého ROC - Brno, ale zdravotní problémy mě dohnaly i tam. Mé působení, ukončil po dvou a půl měsících epileptický záchvat, po kterém mě převezla RZZ. A to už byl definitivní konec. Můj zdravotní stav se teď drží na určité úrovni, ale pravděpodobně skončím na vozíku. Ono mě to zas tolik neděsí, podle doktorů jsem tam měl skončit již v devaténácti. Ale já se nerad vzdávám, takže sem si to prodloužil o deset krásných let. A co bude dál, nechám těm nahoře :-D
Jelikož mám problémy sehnat práci, zkusím se vrátit k tomu, co mi děda říkal hned na začátku.
Proto zde nabízím stavbu modelů, různé drobné předměty či služby kaligrafické. I mou skromnou uměleckou tvorbu.
Děkuji za váš čas při čtení těchto řádek!
S přáním hezkého dne Svítek Luděk Ml